Turecká okupace v Sýrii masově porušuje lidská práva. A svět mlčí

Novináři z Rojava information center (RIC) nedávno zveřejnili rozsáhlou zprávu o porušování lidských práv v Tureckem okupované severní Sýrii, respektive části autonomního území obecně označovaného jako Rojava. To představuje v regionu unikátní, radikálně demokratický projekt snažící se vybudovat tolerantní a ekologickou alternativu k jinak všudypřítomným autoritářským režimům.

Turecko proti Rojavě a tamějším pokrokově laděným Kurdům v různých formách vystupuje dlouhodobě. Situaci ale vyhrotily ofenzivy posledních let, kdy turecký režim za mizivé reakce Západu napadl tytéž lidi, které dříve celý svět velebil za houževnatý boj proti fanatikům takzvaného Islámského státu (ISIS).

Invaze roku 2018 vyhnala ze severosyrského regionu Afrin 250 až 300 tisíc lidí. Větší část se usadila v okolí, další se rozptýlili po severovýchodní Sýrii, iráckém Kurdistánu, Turecku a Evropě. Vojenské operace vedly ke smrti asi 500 civilistů a zranění 700 dalších. Invazní síly útočily na zdravotní, vzdělávací a další infrastrukturu. Afrinská nemocnice byla třikrát ostřelována, stejně tak záchranky Kurdského červeného půlměsíce. Ničení vodohospodářských zařízení způsobilo akutní nedostatek vody. Jde o porušení hned několika ustanovení Ženevských konvencí.

Druhá část turecké invaze se na podzim 2019 zaměřila na vybudování „bezpečnostní zóny“ na severovýchodě Sýrie mezi rojavskými městy Tel Abyad a Sere Kaniye. Obě města byla během ofenzivy bombardována, před postupujícími okupanty uprchlo na 200 tisíc lidí. Ofenziva vedla ke smrti 679 a zranění 3392 civilistů. Zaznamenáno bylo 25 útoků na nemocniční zařízení, okupanti úmyslně pobili nejméně pět zdravotníků a zranili osm dalších. Zahynuli i čtyři novináři, z toho dva při útoku tureckého letectva na civilní konvoj.

Docházelo k vraždám, násilí a zastrašování. To podobně jako v Afrinu cílilo hlavně na ženy. Zvěrstva tehdy ztělesnilo zavraždění kurdské demokratické političky Hevrin Chalaf, jež si útočníci z TFSA natáčeli na mobil. Jsou zdokumentovány případy, kdy proturečtí žoldáci znesvěcovali těla padlých bojovnic z YPJ, rojavských ženských milic.

Turecké nálety v oblasti plošně ničily domy i vodárenskou, energetickou a těžební infrastrukturu. Vybombardování čerpacích zařízení v Alouku i jinde přerušilo podle OSN přístup k vodě 450 tisícům civilistů. Opět jde o porušení Ženevských konvencí. Jednání protureckých sil přineslo rozsáhlé násilí a destabilizaci. Souběžně s jejich útoky proti Rojavě se probudily spící buňky dříve potlačeného ISIS a začaly napadat místní obyvatele a bezpečnostní složky. Je zdokumentován případ, kdy se buňce ISIS pašovaly zbraně z Tureckem kontrolované „bezpečnostní zóny“.

Proturečtí okupanti jsou něco mezi gangstery a ISIS

Okupace Afrinu i severosyrského pásma mezi Tel Abyad a Sere Kaniye má charakter rozsáhlé etnické čistky. Jak konstatuje RIC: „Od turecké okupace Afrinu bylo skoro 100 tisíc tamějších převážně kurdských obyvatel vystěhováno skrze systematickou kampaň násilí, zatýkání a mučení.“ Nahradilo je na 400 tisíc arabských uprchlíků původem z Homsu a Damašku či syrských Turkménů.

I po konci válečných operací došlo v obou okupovaných oblastech k zabití nejméně 172 civilistů. Dalších až 8500 lidí okupační síly zatkly či unesly. Statisticky každé šesté až sedmé zatčení provází mučení. Minimálně 1100 lidí zmizelo, od zatčení o nich nikdo neslyšel. Po kontaktu s okupanty zmizelo i přes 150 žen. Nejméně 69 dalších proturečtí militanti znásilnili, ovšem předpokládá se, že číslo je násobně podhodnocené. 63 Syřanů s údajnými vazbami na rojavskou samosprávu či její obranné jednotky bylo v rozporu s mezinárodním právem odvezeno do Turecka.

Proturecké milice řídí obsazená území jako mafie. Zabraly pro sebe nejméně desetinu veškeré orné půdy v afrinském regionu, stejně jako statisíce ovocných stromů. Velitelé okupačních oddílů vydělávají prodejem vyhlášených afrinských oliv, vybírají výpalné a nutí místní, aby jim platili nájem.

Okupační síly jsou setrvale obviňovány z množství zvěrstev včetně vražd, únosů, mučení, vydírání, krádeží a perzekuce obyvatel na základě víry. Tureckem placené a cvičené milice (směs islamistů a žoldáků označovaných obecně TFSA, „Tureckem řízená Svobodná syrská armáda“) v Afrinu zavedly zákony připomínající ISIS. Náboženské minority byly nuceny ke konverzi na islám. Okupace vyhnala více než tři čtvrtiny z 25 tisíc afrínských Jezídů – příslušníků mimo Rojavu utlačované menšiny, jíž šel svého času po krku ISIS.

Okupace nejhůře cílí na ženy. Proturečtí islamisté je podle mnohých zpráv obtěžují, mnohdy znásilňují. Starší zpráva OSN uvádí „závažné zásahy do ženských práv“ včetně omezování svobody pohybu a zavádění striktních pravidel odívání. Dříve byl Afrin jedním z nejprogresivnějších kurdských regionů, nyní se odhaduje, že zde – často z donucení či strachu před okupanty – nosí hidžáb asi 90 % žen.

Vládne atmosféra organizované kriminality: dochází k ohromnému množství násilí a drancování. Okupanti šikanují nearabské civilisty. Jsou ničeny hřbitovy, stejně tak historické a náboženské památky.

Jen za první kvartál 2021 (leden – březen) RIC zmapovala:

  • 363 zpravidla zcela protiprávních zatčení, prakticky vždy Kurdů. V afrinském regionu (obci Bassouta) proběhla velká razie a pozatýkání padesáti osob. Lokální zdroje RIC sdělily, že záminka k zásahu byla smyšlená.
  • 46 ze 363 zatčených věznitelé mučili. Nejméně dva lidé utrpěli zranění s trvalými následky. Jeden mučený zemřel. Nejméně v jenom případě byla u trýznění zatčených přítomna turecká tajná služba.
  • 38 případů genderově podmíněného násilí, a to včetně třech vražd a mučení starší jezídské ženy
  • V Sere Kaniye se za pomoci TFSA usídlily rodiny spojené s ISIS, dříve zadržované rojavskými silami v táboře al-Hol
  • krádež či zničení nejméně 2877 soukromých ovocných stromů v regionu Afrin
  • poškození pozůstatků římského amfiteátru v severosyrském městě Kyrrhos

Ve válce používalo Turecko TFSA jako postradatelné oddíly prvního sledu. Nyní jim dopřává dílčí autonomii v tyranizování obyvatel okupovaných oblastí, ale nad situací má kontrolu. Je prakticky nemožné, aby turecké orgány o páchaných zvěrstvech nevěděly. A byl to ostatně turecký stát, kdo nynější řetězec násilí začal se zjevným úmyslem zničit nejen Rojavu, ale i tamější pestré etnicko-náboženské složení obyvatelstva.

Některé z nejhorších zločinů navíc připadají na vojenskou policii, již Turecko postavilo ze zvláště „důvěryhodných“ frakcí TFSA. Turečtí velitelé byli jednoznačně přítomni u případů mučení a dalších zločinů. V oblasti působí i rozvědčíci z turecké tajné služby MIT, provozují dokonce vlastní, velmi obávaná vězení. Turecko tedy za situaci okupovaných regionů nese přímou a nepopiratelnou odpovědnost.

Nejezděte na dovolenou do Turecka!

Veřejný zájem o tureckou agresi od roku 2019 ochabl. Sliby politiků, kteří se v době celoevropských protestů proti útoku na Rojavu kasali, jak Turecku porušení mezinárodního práva i lidskosti neprojde, dopadly jako obvykle: nijak. S Tureckem jsme kvůli jeho geopolitickému významu stále v NATO, přestože jde o autoritářský režim, co si nezadá s mnohem častěji zmiňovaným Ruskem.

To nejmenší, co každý z nás může udělat pro konec zmíněných zvěrstev, je zkrátka Turecko finančně nepodporovat. Weby cestovních kanceláří jsou opět plné nabídek zájezdů v tureckých letoviscích. Nejezděme na ně. Dovolenou si můžeme užít na bezpočtu krásných míst, není důvod kvůli ní přispívat na vojenskou mašinerii, jež do trýzněné Sýrie posílá islamisty a provádí etnické čistky.

Pro další informace z místa sledujte buď nás, Výbor na obranu revoluce v Rojavě (VORR), nebo v angličtině Rojava information center (na webu rojavainformationcenter.com či twitteru @RojavaIC). Na provoz RIC můžete přispět po dohodě přes e-mail contact@rojavaic.com. VORR činnost rojavských novinářek a novinářů nedávno podpořil částí výdělku z benefiční kuchyně.

100 důvodů, proč stíhat diktátora

Pětadvacátého listopadu, na nějž připadá Mezinárodní den boje proti násilí na ženách spustilo Kurdské ženské hnutí v Evropě (TJK-E) kampaň „100 důvodů“ (100 Reasons). Sto důvodů představuje sto kurdských žen zavražděných přímo či nepřímo tureckým režimem prezidenta Erdoğana a jeho strany AKP.

Na sociálních sítích kampaně je každý den zveřejňována fotografie a příběh jedné z obětí Tureckem organizované femicidy. Mezi nimi jsou známé političky jako třeba Hevrin Chalaf (generální tajemnice Strany budoucnosti Sýrie zavražděná Tureckem placenými džihádisty vloni na podzim) nebo Sakine Cansiz (zakládající členka PKK zavražděná v lednu 2013 spolu s dalšími dvěma soudružkami tureckou tajnou službou v Paříži), ale i širší veřejnosti neznámé ženy a dívky z různých částí Kurdistánu.

Kampaň chce přitáhnout pozornost evropské veřejnosti k přehlíženému tématu femicidy páchané tureckou policií, justicí a armádou. Cílem je shromáždit sto tisíc podpisů. Shromážděné petiční archy společně s popisy jednotlivých vražd spáchaných Erdoğanovým režimem mají být následně předány OSN a dalším mezinárodním institucím.

Na webu kampaně 100 Reasons:

  • se dozvíte více informací o kampani i femicidálních politikách režimu prezidenta Erdoğana,
  • si můžete stáhnout téměř 50ti stránkovou brožuru v pdf,
  • můžete podepsat petici,
  • si můžete stáhnout petiční archy v několika jazycích (v češtině žel zatím ne) a sbírat podpisy ve svém okolí.

Ke kampani se připojil také Výbor na obranu revoluce v Rojavě. Všechny zatím přeložené příběhy naleznete na našem Facebooku a pohromadě pak na našich stránkách zde.

Jin – jiyan – azadî!
Ženy – život – svoboda!

Přímá akce před tureckou ambasádou

23. prosince 2018 v odpoledních hodinách jsme provedli přímou akci před budovou patřící tureckému velvyslanectví v ČR.

Přes plot této budovy jsme naházeli několik dýmovnic v barvách kurdských jednotek YPG a YPJ, které diktátor Erdogan vykresluje jako teroristické. Skutečným teroristou je ovšem právě turecký stát.

Ať už jde o nevyprovokovaný útok na oblast Afrín, ze které v důsledku turecké invaze muselo prchnout více než 160 tisíc lidí, nebo o neustálé porušování lidských práv v Turecku. Česká politická reprezentace, která ještě nedávno, v době takzvané „uprchlické krize“, kurdské jednotky používala jako příklad „lidí, kteří neutíkají, ale bojují“, dnes mlčí, a to i přes to, že v tureckém vězení sedí za podporu právě těchto jednotek dva čeští občané – Markéta Všelichová a Mirko Farkas.

Erdogan si nezaslouží červené koberce, ale soud za válečné zločiny. Turecko není obchodní partner ani „demokratická země“. Odmítáme se obracet zády k našim kurdským spojencům, kteří za nás bojovali a umírali v bitvách proti takzvanému Islámskému státu.

Uvědomujeme si, že pár zapálených dýmovnic politiku fašistického Turecka nezmění, doufáme ale, že tímto symbolickým aktem nesouhlasu přitáhneme k činům tureckého režimu alespoň nějakou pozornost, a že inspirujeme ostatní, kterým není osud Rojavy lhostejný, k podniknutí akcí na její obranu – udělat cokoliv je v aktuální situaci rozumnější než nedělat nic.

23. prosince 2018 v Praze

Afinitní skupina Acta Non Verba

Výbor na obranu revoluce v Rojavě

Odkazy: