Osm let od začátku rojavské revoluce: braňme ženskou revoluci před tureckou agresí!

V neděli ráno jsme si v rámci mezinárodní kampaně #RiseUp4Rojava připomněli osmé výročí začátku radikálně demokratické revoluce v severosyrské oblasti známé jako Rojava. Ta je ojedinělou výspou etnické i náboženské tolerance, ekologie a práv žen v regionu zmítaném válkami i diktaturami. Jak dlouhodobě varujeme, rojavský demokratizační projekt ohrožuje agrese ze strany Turecka, členského státu NATO.

Když rojavské oddíly SDF – jejichž hlavní součástí jsou milice YPG a YPJ – bojovaly proti takzvanému Islámskému státu, Česká republika a další země NATO je podporovaly. Nyní, když na Rojavu setrvale útočí Turci a tyranizují tamější obyvatele islamistickými milicemi, daly západní vlády od Kurdů a dalších obyvatel Rojavy ruce pryč. My ale odmítáme zapomenout a spojence bránící unikátní levicovou demokracii jen tak odkopnout. Proto jsme na vyšehradský železniční most vyvěsili mimo jiné osmimetrovou vlajku ženských oddílů YPJ.

Trváme na tom, že Turecko představuje krajně nedůvěryhodného „spojence“. Turecko neuspokojila okupace afrinského kantonu na jaře roku 2018 ani zabrání pásu mezi severosyrskými městy Tell Abyad a Serê Kaniyê vloni na podzim. Není pochyb, že jeho cílem je zničit kurdské emancipační hnutí jako takové. Důkazem toho jsou třeba masivní útoky na pozice Strany kurdských pracujících (PKK) a jejích jezídských spojenců v severním Iráku nebo vražda tří představitelek kurdského ženského hnutí poblíž Kobane, k nimž došlo v uplynulých týdnech.

Vedle Kurdů Turecko pronásleduje veškerou opozici. Vedle desítek tisíc tamějších aktivistů a intelektuálů v rámci absurdního obvinění z podpory terorismu ostatně vězní i dva Čechy, Markétu Všelichovou a Miroslava Farkase, reálně za to, že chtěli v Rojavě budovat polní nemocnici.

VORR dlouhodobě vyzývá politiky, aby před útlakem páchaným naším formálním partnerem přestali zavírat oči a jednali. Krátkozrakost podlézavého postoje vůči Turecku se plně ukázala na uprchlické krizi, kdy turecký režim cynicky využívá utečence k politickému tlaku na Evropu. Syrskou katastrofální situaci přitom svými kroky setrvale prohlubuje. Mimo jiné odřízl statisíce tamějších lidí od vody v době, kdy začala pandemie Covid-19.

Nárůst autoritářských a nacionalistických tendencí pozorujeme napříč světem, a to bohužel i u nás a v zemích označovaných za naše spojence. Jsme toho názoru, že proti dravčí politice lidí, jako je turecký prezident Erdoğan, a jakémukoli podobnému rozeštvávání a terorizování nevinných, se musíme postavit mezinárodní sounáležitostí.

Příklad takové mezinárodní solidarity jsme viděli nedávno, když se podařilo vybrat přes 105 tisíc liber (asi 3,1 milionu korun) na obnovu vodních zdrojů a další infrastruktury ve válkou poničené severovýchodní Sýrii. Další finanční sbírka právě probíhá, a to pod hlavičkou „Umění pro Jinwar“ – zde je cílem získat 30 tisíc euro na sanitku pro ženskou ekologicky fungující vesnici v rojavském kantonu Džazíra (→ acab.link/s/oMs8kT). Podobná forma podpory umožňuje obejít byrokracii humanitárních organizací, jejichž pomoc až příliš často rozebere režim syrského diktátora Asada.

To, co může proti okupaci Rojavy udělat opravdu každý, je nepodílet se na průmyslu spolufinancujícím Erdoğanovu válečnou mašinerii: tedy zkrátka nejezdit na dovolenou do Turecka. Nejde ale jenom o peníze. Dlouhodobě věříme, že nestačí vyslovit podporu bojům vzdáleným od Prahy tisíce kilometrů, ale že potřebujeme především převádět do praxe ideje autonomie, vzájemné pomoci, ekologie a rovnosti pohlaví, jež s lidmi v Rojavě sdílíme.

Ať žije mezinárodní solidarita!
Braňme revoluci v Rojavě!
Braňme ženskou revoluci!

Uplynuly dva roky od začátku turecké okupace Afrinu

V neděli 19. ledna jsme si na pražském Žižkově připomněli druhé výročí turecké invaze do syrského regionu Afrín, který se rozkládá na západě poloautonomní oblasti známé obecně jako Rojava. Ta poslední roky uváděla do praxe v oblasti nevídaný experiment zdola organizované demokratické společnosti usilující mimo jiné o osvobození žen a ekologicky šetrné hospodářství.

Protestujeme proti lhostejnosti světa tváří v tvář tomu, že turecký autoritářský a nacionalistický režim zabíjí jak naději na rozvoj projektu severosyrské samosprávy, tak ženy a muže z oddílů Syrských demokratických sil (SDF), kteří svou odvahou a nezdolností přispěli k vojenské porážce takzvaného Islámského státu. To, že je Turecko stále naším takzvaným spojencem v rámci NATO, pokládáme za vrchol drzosti a cynismu.

Od počátku turecké okupace v Afrínu řádí islamistické a žoldnéřské milice. Podle údajů Rojava Information Center má invaze k začátku ledna na svědomí 543 mrtvých civilistů, na 700 případů mučení a kolem 6000 únosů či protiprávních zatčení. 3300 lidí se stále pohřešuje. Až 300 tisíc obyvatel Afrínu uprchlo před tureckými vojáky a Tureckem vycvičenými a placenými džihádisty. Zhruba 160 tisíc z nich dodnes přežívá v uprchlických táborech v regionu Shehba sousedícím s Afrínem.

Vyjadřujeme solidaritu s lidmi trpícími v důsledku turecké agrese, z nichž mnozí přišli o příbuzné či domovy, případně museli z regionu či celé Sýrie uprchnout. Dlouhodobě požadujeme, aby se politici přestali vyhýbat zodpovědnosti a zasadili se o uvalení sankcí proti tureckému režimu. Dokud se tak nestane, poneseme coby členská země NATO spoluvinu za utrpení tisíců civilistů a systematické porušování mezinárodního práva.

Biji berxwedana Rojava!

#Riseup4Rojava

Žižkovské ulice změnily jména. Nově připomínají oběti turecké invaze do Sýrie

V noci z pátku na sobotu Výbor na obranu revoluce v Rojavě (VORR) symbolicky přejmenoval šest pražských ulic. Ty nyní nesou jména lidí zabitých při invazi Turecka a jím podporovaných džihádistických milicí do oblasti severní Sýrie, obecně známé jako Rojava. VORR se přelepením původních názvů ulic připojil k mezinárodnímu dni solidarity s rojavským odporem proti autoritářství, fanatismu a rozpínavému nacionalismu tureckého režimu.

„Přelepili jsme názvy žižkovských ulic, protože cítíme smutek a hněv tváří v tvář tomu, jak mocenské čachry a tanky zadupávají do země ojedinělý pokus o zbudování radikálně-demokratické společnosti na Blízkém východě za tichého přihlížení Západu. Ulice nyní nesou jméno zavražděné progresivní kurdské političky Hevrin Chalaf či mezinárodních dobrovolnic a dobrovolníků padlých po boku kurdských milic YPG a YPJ,“ vysvětluje za VORR Adéla Mračková.

Akce je ovšem v první řadě věnována památce těch, jejichž jména do západních médií nikdy neproniknou. „Kvůli turecké okupaci rojavského území zahynul bezpočet místních z řad obránců i civilistů. Statisíce lidí musely uprchnout ve strachu z náletů a zvěrstev páchaných žoldnéřskými a islamistickými skupinami, jež Turecko – přestože je stále členskou zemí NATO – používá jako postradatelné oddíly prvního sledu,“ dodává Mračková.

VORR zformovala ke konci zimy 2018 široká koalice pražských autonomně-levicových skupin. Organizace zaštítila největší demonstrace proti turecké invazi do Sýrie a spustila mimo jiné kampaň pod heslem „Dovolená? Určitě ne v Turecku“. VORR dlouhodobě apeluje na české vládní představitele, aby znemožnili vývoz zbrojního materiálu do Turecka a zasloužili se o prosazení politických a ekonomických sankcí na mezinárodní úrovni. Kromě toho hájí ideje uváděné do praxe v Rojavě, jako je demokracie zdola, ženská emancipace, etnická a náboženská tolerance či ekologie.

Ne turecké invazi! Mezinárodní mobilizace proti okupaci Rojavy!

Mezinárodní den akcí proti turecké invazi

FB událost: ZDE


Ve čtyři hodiny odpoledne, 9. října 2019 zahájila turecká okupační vojska společně se svými islamistickými spojenci útok na osvobozená území v severní Sýrii.

Přesně ve čtyři hodiny odpoledne se na hlavy lidí v městech a vesnicích začaly sypat bomby. Džihádistické milice zahájily pod vedením turecké armády svůj postup a pokusily se proniknout do pohraniční oblasti. Turecko mluví o „vojenské operaci“, jejímž cílem je „zajistit bezpečnost hranice“ a vytvořit tzv. mírový koridor, ale ve skutečnosti nejde turecké armádě a jejím džihádistickým žoldákům o nic menšího, než o okupaci území na syrsko-turecké hranici, jehož obyvatelstvo tvoří z naprosté většiny Kurdové. Režim v Ankaře mluví o „boji proti terorismu“ a zdůrazňuje, že jeho útočná válka není namířená proti civilnímu obyvatelstvu. Nicméně nerozlišující bombardování civilních usedlostí, rabování a masové deportace statisíců lidí, svévolné popravy a brutální únosy stovek civilistů hovoří o něčem jiném. Čím déle válka v severní Sýrii trvá, tím je jasnější, jaké jsou Erdoganovy záměry: etnické čištění prováděné násilným vyháněním milionů lidí a dlouhodobá demografická proměna celého regionu.

Ve stínu občanské války se na severu Sýrie posledních sedmi let dařilo revolučnímu a demokratickému sociálnímu projektu, který byl od samého počátku trnem v oku jak regionálním mocnostem, tak imperialistickým státům. Společnostem severní Sýrie se podařilo vytvořit svou vlastní samosprávu a oázu míru, která byla založená na rovném soužití všech skupin tamní populace, osvobození žen, ekologickém hospodářství a radikální demokracii. Demokratická federace severní Sýrie se stala živoucím příkladem mírové a demokratické budoucnosti Blízkého východu, daleko od dnešního despotismu a cizí nadvlády. Konečně, lidové obrané síly severovýchdoní Sýrie, Syrské demokratické síly, úspěšně rozdrtily poslední zbytky Tureckem podporovaného chalífátu Islámského státu.

Dnes, spolu s tureckou okupační armádou jsou opět na postupu i islamistické milice, které tvoří bojovníci Islámského státu a Al-Kajdy, a které rozsévají teror a utrpení. Státy mezinárodní koalice, především Spojené státy, vydláždily koordinovaným stažením svých sil cestu turecké agresi. Své bývalé spojence odsoudily k záhubě a obětovaly obyvatele severovýchodní Sýrie svým špinavým zájmům. Tyto státy se rozhodly zavřít oči před tím, jak Turecko a jeho džihádističtí spojenci páchají pomocí zbraní NATO genocidu.

Nebudeme mlčky stát a přihlížet masakru, který právě probíhá. Jen široké a vytrvalé protiválečné hnutí zastaví tuto válku. Stejně, jako když lidé vyšli do ulic proti válce ve Vietnamu, nebo invazi do Iráku v roce 2003, musí se i nyní, tváří v tvář tureckému barbarství, ozvat lidské svědomí.

1. listopadu 2014 se miliony lidí na celém světě zúčastnily demonstrací vyjadřujících solidaritu s hrdinným odporem města Kobanê. Nechť je letos 2. listopad globálním dnem akcí proti turecké invazi, nechť se zastaví běžný život. Zapojte se do nápaditých a různorodých akcí občanské neposlušnosti, demonstrací a vyjděme společně do ulic a do veřejného prostoru.

Dokud pokračuje zabíjení, musí pokračovat také odpor.

#RiseUp4Rojava

VÍCE INFO BRZY!

Připojte se k fotokampani #NeTureckeInvazi!

Ve středu 9. října zahájila turecká armáda a Tureckem podporované džihádistické milice nevyprovokovaný útok na území Autonomní správy severní a východní Sýrie (známé jako Rojava). Od té doby bylo zabito až 120 civilistů, včetně žen a dětí. Své domovy muselo opustit více než 300 tisíc lidí, kteří nyní přežívají v nevyhovujících podmínkách, často bez zajištění základních potřeb jako je pitná voda, dostatečná strava a lékařská péče. Ve čtvrtek 17. října sice dojednal americký viceprezident Mike Pence s Erdoganem pětidenní příměří, turecká armáda a zejména Tureckem placení islamističtí žoldáci ale klid zbraní nedodržují. Příměří vyprší dnes, v úterý 22. října. Lze očekávat, že se boje opět naplno rozhoří. Kurdsko-arabské Syrské demokratické síly stojí proti ohromné přesile druhé největší armády v NATO, proti které nemají dlouhodobě šanci. Barbarské řádění tureckého státu je třeba zastavit!

Oceňujeme, že vláda po zdlouhavém přešlapování pozastavila vývoz zbraní do Turecka, stejně jako to, že Poslanecká sněmovna odsoudila tureckou invazi jako porušení mezinárodního práva a vyzvala premiéra Babiše k tomu, aby na půdě Evropské unie prosazoval sankce proti Turecku. Dosavadní opatření ovšem Erdogana ke stažení ze severní Sýrie nepřiměla. Je proto třeba přitvrdit!

Vyzýváme vládu a další činitele a politiky, aby se aktivně zasazovali o prosazení následujících cílů:

1️⃣ okamžité vyhlášení bezletové zóny nad severní Sýrií Radou bezpečnosti OSN,
2️⃣ kromě uvalení ekonomických sankcí na Turecko vyloučení Turecka z Evropské celní unie,
3️⃣ suspendování (nebo rovnou ukončení) členství Turecka v NATO,
4️⃣ nalezení a vyhoštění agentů tureckých tajných služeb z EU,
5️⃣ obžalování Erdogana za válečné zločiny a jeho postavení před mezinárodní soud.

Pomozte nám tlačit na českou vládu! Zapojte se do kampaně „Ne turecké invazi“! Čím více nás bude, tím větší je šance, že dosáhneme našich požadavků.

❓Jak se do kampaně zapojit? Je to jednoduché:

1️⃣ Vezměte papír a fix, napište na něj #NeTureckeInvazi.
2️⃣ Vyfoťte se s papírem s hashtagem (čeká-li vás např. pracovní cesta do Turecka, zvažte, zda si nezakrýt obličej).
3️⃣ Pošlete nám fotografii (ve zprávě naší facebookové stránce nebo mailem na rojava-info@riseup.net).

My následně fotografie zveřejníme na naší facebookové stránce. Vždy přitom označíme předsedy koaličních stran a ministra zahraničí (Andrej Babiš, Jan Hamáček, Tomáš Petříček – ministr zahraničí České republiky).

Sdílejte! Dejte o kampani vědět svým přátelům!

#NeTureckeInvazi #RiseUp4Rojava

Přímá akce před tureckou ambasádou

23. prosince 2018 v odpoledních hodinách jsme provedli přímou akci před budovou patřící tureckému velvyslanectví v ČR.

Přes plot této budovy jsme naházeli několik dýmovnic v barvách kurdských jednotek YPG a YPJ, které diktátor Erdogan vykresluje jako teroristické. Skutečným teroristou je ovšem právě turecký stát.

Ať už jde o nevyprovokovaný útok na oblast Afrín, ze které v důsledku turecké invaze muselo prchnout více než 160 tisíc lidí, nebo o neustálé porušování lidských práv v Turecku. Česká politická reprezentace, která ještě nedávno, v době takzvané „uprchlické krize“, kurdské jednotky používala jako příklad „lidí, kteří neutíkají, ale bojují“, dnes mlčí, a to i přes to, že v tureckém vězení sedí za podporu právě těchto jednotek dva čeští občané – Markéta Všelichová a Mirko Farkas.

Erdogan si nezaslouží červené koberce, ale soud za válečné zločiny. Turecko není obchodní partner ani „demokratická země“. Odmítáme se obracet zády k našim kurdským spojencům, kteří za nás bojovali a umírali v bitvách proti takzvanému Islámskému státu.

Uvědomujeme si, že pár zapálených dýmovnic politiku fašistického Turecka nezmění, doufáme ale, že tímto symbolickým aktem nesouhlasu přitáhneme k činům tureckého režimu alespoň nějakou pozornost, a že inspirujeme ostatní, kterým není osud Rojavy lhostejný, k podniknutí akcí na její obranu – udělat cokoliv je v aktuální situaci rozumnější než nedělat nic.

23. prosince 2018 v Praze

Afinitní skupina Acta Non Verba

Výbor na obranu revoluce v Rojavě

Odkazy: