V neděli ráno jsme si v rámci mezinárodní kampaně #RiseUp4Rojava připomněli osmé výročí začátku radikálně demokratické revoluce v severosyrské oblasti známé jako Rojava. Ta je ojedinělou výspou etnické i náboženské tolerance, ekologie a práv žen v regionu zmítaném válkami i diktaturami. Jak dlouhodobě varujeme, rojavský demokratizační projekt ohrožuje agrese ze strany Turecka, členského státu NATO.
Když rojavské oddíly SDF – jejichž hlavní součástí jsou milice YPG a YPJ – bojovaly proti takzvanému Islámskému státu, Česká republika a další země NATO je podporovaly. Nyní, když na Rojavu setrvale útočí Turci a tyranizují tamější obyvatele islamistickými milicemi, daly západní vlády od Kurdů a dalších obyvatel Rojavy ruce pryč. My ale odmítáme zapomenout a spojence bránící unikátní levicovou demokracii jen tak odkopnout. Proto jsme na vyšehradský železniční most vyvěsili mimo jiné osmimetrovou vlajku ženských oddílů YPJ.
Trváme na tom, že Turecko představuje krajně nedůvěryhodného „spojence“. Turecko neuspokojila okupace afrinského kantonu na jaře roku 2018 ani zabrání pásu mezi severosyrskými městy Tell Abyad a Serê Kaniyê vloni na podzim. Není pochyb, že jeho cílem je zničit kurdské emancipační hnutí jako takové. Důkazem toho jsou třeba masivní útoky na pozice Strany kurdských pracujících (PKK) a jejích jezídských spojenců v severním Iráku nebo vražda tří představitelek kurdského ženského hnutí poblíž Kobane, k nimž došlo v uplynulých týdnech.
Vedle Kurdů Turecko pronásleduje veškerou opozici. Vedle desítek tisíc tamějších aktivistů a intelektuálů v rámci absurdního obvinění z podpory terorismu ostatně vězní i dva Čechy, Markétu Všelichovou a Miroslava Farkase, reálně za to, že chtěli v Rojavě budovat polní nemocnici.
VORR dlouhodobě vyzývá politiky, aby před útlakem páchaným naším formálním partnerem přestali zavírat oči a jednali. Krátkozrakost podlézavého postoje vůči Turecku se plně ukázala na uprchlické krizi, kdy turecký režim cynicky využívá utečence k politickému tlaku na Evropu. Syrskou katastrofální situaci přitom svými kroky setrvale prohlubuje. Mimo jiné odřízl statisíce tamějších lidí od vody v době, kdy začala pandemie Covid-19.
Nárůst autoritářských a nacionalistických tendencí pozorujeme napříč světem, a to bohužel i u nás a v zemích označovaných za naše spojence. Jsme toho názoru, že proti dravčí politice lidí, jako je turecký prezident Erdoğan, a jakémukoli podobnému rozeštvávání a terorizování nevinných, se musíme postavit mezinárodní sounáležitostí.
Příklad takové mezinárodní solidarity jsme viděli nedávno, když se podařilo vybrat přes 105 tisíc liber (asi 3,1 milionu korun) na obnovu vodních zdrojů a další infrastruktury ve válkou poničené severovýchodní Sýrii. Další finanční sbírka právě probíhá, a to pod hlavičkou „Umění pro Jinwar“ – zde je cílem získat 30 tisíc euro na sanitku pro ženskou ekologicky fungující vesnici v rojavském kantonu Džazíra (→ acab.link/s/oMs8kT). Podobná forma podpory umožňuje obejít byrokracii humanitárních organizací, jejichž pomoc až příliš často rozebere režim syrského diktátora Asada.
To, co může proti okupaci Rojavy udělat opravdu každý, je nepodílet se na průmyslu spolufinancujícím Erdoğanovu válečnou mašinerii: tedy zkrátka nejezdit na dovolenou do Turecka. Nejde ale jenom o peníze. Dlouhodobě věříme, že nestačí vyslovit podporu bojům vzdáleným od Prahy tisíce kilometrů, ale že potřebujeme především převádět do praxe ideje autonomie, vzájemné pomoci, ekologie a rovnosti pohlaví, jež s lidmi v Rojavě sdílíme.
Ať žije mezinárodní solidarita!
Braňme revoluci v Rojavě!
Braňme ženskou revoluci!