Voda pro Rojavu: crowd-fundingová kampaň

Organizace Co-operation in Mezopotamia zahájila nedávno crowd-fundingovou kampaň Water for Rojava (Voda pro Rojavu), jež má podpořit budování vodohospodářské infrastruktury v severovýchodní Sýrii. Zatím se podařilo vybrat téměř čtvrtinu z cílové částky 100 tisíc liber.

Přinášíme překlad titulního textu kampaně. Další informace najdete v tématickém videu, jež jsme opatřili českými titulky: https://www.facebook.com/rojava.info/videos/608451593347847/, případně přímo na stránce crowd-fundingového projektu: https://www.crowdfunder.co.uk/water-for-rojava.

V oblasti severovýchodní Sýrie, známé pod kurdským názvem Rojava, obyvatelé od roku 2012 budují samosprávný systém založený na demokracii zdola, ekologii a osvobození žen, v němž mohou pospolu žít všechny etnické a náboženské komunity.

Systém stavící na autonomii, sebeurčení a rovnosti, který funguje díky sousedským setkáním a klade důraz na rovnost pohlaví i hodnoty etnického a náboženského pluralismu.

Nyní ale Rojava čelí zásadním hrozbám: válce, embargu a nedostatku vody.

Už když v roce 2012 revoluce v Rojavě odstartovala, hladiny podzemní vody byly velice nízké, především kvůli monokulturnímu hospodářství, které v oblasti po čtyři desetiletí provozoval syrský režim, a také kvůli poklesu v množství srážek souvisejícím se světovou klimatickou krizí.

O tři roky později začalo Turecko využívat vodu jako zbraň proti Rojavě, když začalo na přehradách, jež v posledních dvaceti letech vybudovalo na řekách tekoucích z Turecka do Sýrie, zadržovat vodu.

Poté, v říjnu 2019, turecké ozbrojené síly napadly některé oblasti severovýchodní Sýrie, a to včetně regionu Serekaniye, který zásobuje vodou téměř půl milionu lidí v okolí Hasaky. Vodárna Alouk v Serekaniye se stala cílem už první den invaze. Následně byla několikrát opravena a znovu vyřazena z provozu.

Od začátku invaze do Serekaniye turecké ozbrojené složky a jejich spojenci pokračovaly v útocích na vodohospodářskou infrastrukturu, vypalovaly nově zasazené sady a přehrazovaly řeky, které pro většinu Sýrie představují zdroj pitné vody a elektrické energie. Stovky tisíc lidí se tak ocitly bez spolehlivého zdroje pitné vody.

Tato situace se nyní, ve světle hrozby COVID-19, stává zcela neúnosnou. V době celosvětové pandemie je přístup k vodě potřebný více než kdy jindy.

„Uprostřed globální pandemie, která pokládá na lopatky i sofistikovanou infrastrukturu jiných vlád, se turecké autority rozhodly odříznout od zdroje vody regiony v Sýrii, jež jsou už nyní pod obrovským tlakem”, říká Michael Page, zástupce ředitele Human Rights Watch pro oblast Středního Východu.

Nyní lidé v Rojavě potřebují naši pomoc. Chceme vybrat 100 tisíc liber na podporu potřebné vodní infrastruktury v severovýchodní Sýrii.

Malá soukromá nadace z Velké Británie, která již v minulosti podpořila různé projekty v regionu, přislíbila, že vybranou částku zvojnásobí: za každou vybranou libru daruje další, a to až do výše 50 tisíc. To znamená, že k dosažení našeho cíle 100 tisíc liber nám stačí vybrat polovinu!

Vybrané peníze budou zčásti věnovány ženským družstvům a demokratickým lokálním samosprávám, které pracují na projektech, jako jsou opravy infrastruktury poškozené bombardováním, hloubení nových studní a pořízení čerpadel pro uprchlické tábory, zčásti na podporu dlouhodobých projektů, jako je například zavlažovací systém na družstvem spravované farmě nebo projekt čištění řeky.

Navzdory probíhající válce lidé v Rojavě stále spolupracují s cílem znovu vybudovat své životy, ekologii i ekonomiku.

Vy je můžete v jejich snaze podpořit. Prosíme, dejte o kampani vědět svým známým a pokud můžete, přispějte.

Voda nesmí být zbraní. Av jîyan e – voda je život!

Kdo jsme?

Na projektu pracuje Asociace solidární ekonomiky (SEA) spolu s Aborîya Jin (Ekonomikou žen) v severovýchodní Sýrii, italskou neziskovou organizací Un Ponte Per, humanitární organizací Heyva Sor a Kurdistanê (Kurdský červený půlměsíc), švýcarskými Roots for Change a kampaní Save the Tigris (Zachraňme Tigris).

Asociace solidární ekonomiky (SEA) již nějakou dobu působí jako partner primárně ženských autonomních struktur v regionu. Když Turecko zahájilo devátého října další invazi do Sýrie, na místě zrovna pracoval inženýr snažící se spolu se SEA a Aborîya Jin zmapovat možnosti projektů na obnovitelné zdroje energie. U takřka všech byla společným jmenovatelem voda. Energie je v oblasti často zapotřebí především k tomu, aby se dosáhlo na klesající hladinu podzemních vod, aby se vystavěly nové studny či zavlažovala půda. K tomu se přidává i (poměrně menší) potřeba proudu pro domácnosti.

https://www.solidarityeconomy.coop/

Aborîya Jin (Ekonomika žen) je demokratickou a autonomní ekonomickou institucí, jež je součástí ženského hnutí v severovýchodní Sýrii. Působí napříč regionem a usiluje o posílení role žen ve společnosti, ženskou soběstačnost, zabezpečení a kolektivní autonomii. Aborîya Jin je hlavním představitelem rozvoje spolupráce žen v oblasti a podporuje mimo jiné zakládání komunit rodin, jež ve válce přišly o hlavního chlebodárce.

Un Ponte Per (UPP) působí v Itálii i na Středním Východě po osmadvacet let. Prosazuje mír, lidská práva a solidaritu prostřednictvím informačních kampaní, kulturní výměny, projektů spolupráce, mírotvorných programů a budování sítí s důrazem na sociální spravedlnost.

https://www.unponteper.it/en/

Heyva Sor UK je britská pobočka humanitární neziskové organizace Kurdský červený půlměsíc. Postkytuje zdravotní péči i pomoc uprchlíkům v širším Kurdistánu, severovýchodní Sýrii i jinde. Ve Velké Británii působí jako registrovaná charita.

http://www.heyvasoruk.org/

Roots for Change je nezisková ekologická organizace působící ve Švýcarsku, severovýchodní Sýrii a iráckém Kurdistánu. Jejím cílem je prosazování obnovitelných zdrojů energie, systémů péče o vodu a trvale udržitelné zemědělské praxe, jako je agrolesnictví.

https://rootsforchange.info/

Save the Tigris je kampaň vedená koalicí občanských iniciativ věnujících se tématu přehrad, znečištění řek a správy vodních zdrojů, potažmo dostupnosti vody v Iráku a severovýchodní Sýrii. Kampaň má napříč regionem síť aktivistů zaměřujících se na vodu zahrnující mimo jiné UPP.

https://www.savethetigris.org/who-we-are/

Jak se peníze utratí?

Vybrané finance poslouží jako zdroje pro místní iniciativy, samosprávy a organizace ustanovené občanskou společností. Pomohou naplnit akutní potřebu vodních čerpadel pro uprchlické tábory, stejně jako dlouhodobé projekty typu zavlažování farem nebo čistění řek. Chceme zřídit fond, který dokáže reagovat na měnící se situaci v extrémně nestálém regionu a současně zůstane nanejvýš odpovědný.

Fond mají spravovat dva výbory: jeden sídlící v Evropě, druhý v severovýchodní Sýrii. Všechny práce a související náklady se budou dokumentovat tak, aby je bylo možné zpětně dohledat.

Několik předem připravených projektů se může ihned rozběhnout. Jakmile tedy vaše příspěvky do regionu pošleme, nebudou dlouho čekat na využití.

Podpoří například:

…kooperativní projekty Aborîya Jin, jako je:

→ ekologická ženská vesnice v Deriku. Jedná se o obec postavenou na komunitní ekonomice řízenou převážně ženami z ekonomicky znevýhodněného prostředí, které mají zkušenosti v zemědělství. Hlavní výzvou je zde sehnat dost vody k hospodaření.

→ hloubení studen a čerpání vody pro již dříve spuštěné projekty. Jde především o zavlažovací systémy nových kooperativních farem a malé převážně zemědělské projekty žen, jež nutně potřebují přístup k vodě

.…plány místních vodohospodářských úřadů, které zahrnují:

→ obnovu vodní čerpací stanice Al Hemmeh, která by měla doplnit svůj rezervoár u Hassaky z řeky Khabour. To je nyní urgentní kvůli vybombardování vodárny Allok v Serekaniye.

→ rozšíření vodovodní sítě do sousedství Talae v Hassace, kde se aktuálně užívají nedostatkové vodní nádrže.

→ odkalovací systémy a řešení odpadu v zástavbách, jako je Kámišlí, kde splašky tečou do řeky.

→ zajištění materiálu potřebného ke správě, obnově, provozu a údržbě vodárenských rozvodů ve městech.

→ správu menších veřejných zdrojů vody.

→ destilaci/odsolování vody.

→ čištění a revitalizaci řeky Jak Jak (kurdsky Cax Cax) v Kámišlí….systém pomoci vnitrostátním uprchlíkům a komunitám, jež je přijímají, a to skrze:

→ distribuci hygienických balíčků, tablet na dezinfekci vody, cisteren a dalšího vybavení na přepravu nouzových zdrojů, zajištění sanitačních zařízení v uprchlických táborech, komunitách přijímajících uprchlíky a dalších kolektivních centrech.

→ získání a instalaci velkoobjemových pump, které by měly přepravovat vodu z Eufratu do odlehlých uprchlických táborů.

→ opravu a údržbu latrín v táborech.

→ udržitelné systémy zásobování vodou v táborech, jako je Al Hole.

Přispět můžete přes crowd-fundingový portál kampaně: https://www.crowdfunder.co.uk/water-for-rojava

Internationalist Commune: Imperialistické plány, diplomatické hry, revoluční odpor: momentky z invaze do Rojavy

Devátého října 2019 začalo Turecko dlouho očekávanou válečnou agresi proti osvobozeným teritoriím severovýchodní Sýrie. Poté, co Spojené státy americké přitakaly okupačním plánům Recepa Tayyipa Erdoğana uspěchaným stažením vojsk z nárazníkového pásma, začaly v 16:00 místního času padat na Rojavu první bomby. Turecká okupační armáda a pomocné islamistické jednotky se daly do pohybu a kryty neustálou palbou tureckého dělostřelectva překročily ještě tu samou noc hranice. Postup agresora se soustředil hlavně na oblast kolem měst Girê Spî (Tel Abyad) a Serekaniye (Ras-al-Ain).

Nápor se však neomezil na malý pruh mezi oběma městy. Obce podél celé hranice se staly terčem tureckého dělostřelectva a náletů. Erdoğanova strategie byla jasná od počátku války: prvními útoky, které se odehrály ve stejný čas po celé hranici, mělo být zasaženo a vystrašeno zejména civilní obyvatelstvo. Život se měl zastavit a lidé uprchnout. Útočníci proto ostřelovali sklady potravin, sýpky, pekárny, čističky vody, čerpací stanice, nemocnice a další nezbytnou infrastrukturu.

Ale kdekoli se fašističtí agresoři odvážili vstoupit na půdu Rojavy, setkali se s odvetnými údery. Syrské demokratické síly (SDF) a obyvatelé Rojavy všem útokům hrdinsky vzdorovali. Nepřítel tak prudký odpor neočekával a jeho postup se zastavil.

Ankarský režim si myslel, že dobude Girê Spî a Serekaniye jedním útokem, načež se obrátí ke zbytku severosyrského území. Když se to nepodařilo, útočníci zuřící nad nezlomnou vůlí lidu zaútočili na civilní obyvatelstvo. K masakru stovek civilistů použili opět nálety a dělostřelectvo. Desítky lidí v Girê Spî a Serekaniye popálil bílý fosfor. Nespočet lidí bylo zraněno a zmrzačeno.

Malé Serekaniye ale navzdory všemu hrdinsky vzdorovalo dvanáct dnů. Třicetitisícové město přimělo jednu z největších armád NATO i s její technologickou převahou klopýtnout, což Erdoğanův režim dohánělo k zoufalství. Invazi v Serekaniye přitom odolávalo pouze několik set odvážných žen a mužů vybavených pouze lehkými zbraněmi s nedostatkem munice a trpících nedostatkem potravin i lékařských potřeb. Na jejich boj nikdy nezapomeneme.

Čím déle barbarské útoky proti SDF trvaly, tím jasněji svět viděl rozsah probíhajícího zločinu. Obrazy vražd bezbranných civilistů, mezi nimi kurdsko-syrské političky Hevrin Khalaf, se šířily v mezinárodních médiích a vzbuzovaly hrůzu. Výkřiky popálených dětí ze Serekaniye se ozývaly po celém světě. Mezinárodní protesty narůstaly a evropské státy i imperialistické mocnosti musely zaujmout stanovisko. V takové situaci musela nakonec jednat i Ruská federace.

Dohodu s vládou si vynutil rozsah invaze

Ta dlouhou dobu pomáhala připravit půdu pro turecký útok v naději, že donutí revoluci severovýchodní Sýrie, oslabenou bojem proti okupantům, k podrobení se režimu syrského diktátora Bašára Asada. Přestože Rusko v minulosti sabotovalo jakýkoli dialog mezi Damaškem a samosprávou, se začátkem invaze ponechalo prostor pro jednání. Asad totiž čelil stále většímu tlaku požadujícímu, aby zastavil okupaci severu země. To vše v pátý den války vedlo k první vojenské dohodě mezi centrální vládou a SDF.


Zatímco západní média halasně oznamovala konec revoluce a novináři prchali ve strachu z postupujících Asadových vojsk, samospráva prohlásila, že uzavření dohody slouží čistě k obraně pohraničí. Aby totiž mohla vést politický dialog o budoucnosti Sýrie a Rojavy, potřebovala zajistit územní suverenitu a ukončit invazi zahraničních vojsk.

Uzavřená dohoda klade na první místo zastavení okupantů a nemá přímý dopad na samosprávu nebo život civilního obyvatelstva, a to navzdory rozmístění syrských vládních jednotek podél celé hranice s Tureckem. Přítomnost oddílů se omezila na oblasti jižně od třicetikilometrového pohraničního pásma.

První příměří byla jen fraška pro mezinárodní publikum

Evropské státy začaly zaujímat stanoviska a v některých případech tureckou invazi odsoudily. Evropské unii se však nakonec nepodařilo podniknout takřka žádné konkrétní kroky, v jejichž čele by mělo stát společné obchodní a zbrojní embargo. Hlavní překážkou se staly příliš velké ekonomické a politické zájmy hlavních exportérů, kupříkladu Německa.


Ačkoli většinou zůstalo většinou jen u planých slov a prázdných slibů, tlak na Erdogana i Trumpa se zvýšil. Dokonce i před americkou veřejností se Trumpova pozice stále více izolovala a kritika vůči kabinetu zaznívala i z tábora Republikánské strany.

Erdoğanův režim byl odpovědný za válečnou agresi i porušení mezinárodního práva a celý svět to viděl. Ankara tedy potřebovala přijít s vysvětlením a legitimizovat své zločiny lží a psychologickou válkou. Pro vyřešení složité situace a potlačení obecného pobouření nakonec Turecko s Trumpovým kabinetem vytvořilo nový plán: devátý den války vyhlásily příměří.

Americký imperialismus se postavil do role prostředníka vyjednávání a patrona revoluce v severovýchodní Sýrii. Turecko projevilo „milosrdenství“ a ve své nesmírné laskavosti vyzvalo ke stažení sebeobranných rojavských sil ze 120 kilometrů dlouhého pásu mezi Serekaniye a Girê Spî. Donald Trump se prohlásil za největšího stratéga Středního východu v historii OSN, a dokonce tvrdil, že vyřešil kurdskou otázku.

Sedmnáctého října ze světových obrazovek svítila lacině zrežírovaná hra, jejímž jediným smyslem bylo posvětit přítomnost tureckých jednotek na cizím území. Okupační zóna se dočkala povýšení na budoucí status quo a rojavské obranné síly se měly stáhnout. Trump s Erdoganem měli trochu času k vydechnutí od tlaku veřejného mínění a média se o problém přestávala zajímat.

Do hry vstupuje Rusko

Největší zastřešující organizace kurdského osvobozeneckého hnutí, Kurdistan Communities Union (KCK), prohlásila, že dohoda mezi Trumpem a Erdoğanem nemá morální ani politickou legitimitu. A že odpor je jedinou možností, která s ohledem na mezinárodní spiknutí proti rojavské revoluci zůstává.

Situace byla totiž bídná: síly SDF dostaly 120 hodin na to, aby se stáhly ze sporných oblastí, i když nebylo zřejmé, co přesně se tím míní. Zatímco samospráva jasně uvedla, že ustoupit může pouze ze zóny mezi Girê Spî a Serekaniye, zástupci Turecka vytrvale hovořili o mnohem delším pásmu měřícím 440 kilometrů.

Zatímco boje v Serekaniye a na dalších frontách pokračovaly s nezmenšenou intenzitou a Erdogan dokola vyhrožoval úplným zničením SDF, za oponou probíhalo další vyjednávání. Iniciativu převzalo Rusko a chystalo se dokončit mocenskou hru, již začali Američané.

Dvaadvacátého října pozval ruský prezident Erdoğana do Kremlu. Program setkání byl od začátku jasný a Erdoğan přišel dobře připravený a vybavený spoustou map. Oba autoritářští lídři přesně věděli, co od nastávajícího jednání chtějí.

Nakonec slavnostně oznámili dohodu, která měla zabránit další eskalaci konfliktu. Ruská federace de facto uznala legitimitu přítomnosti Turecka v severní Sýrii a prohlásila oblast mezi Serekaniye a Girê Spî za další okupační zónu spolu s Afrinem, Babem a Jarablusem. Podle smlouvy mají být okolní oblasti po stažení jednotek SDF pod kontrolou ruské vojenské policie a jednotek syrské pohraniční stráže. Rusko-turecké hlídky, které mohou postupovat až 10 kilometrů do vnitrozemí podél celého pohraničního prostoru, mají za úkol pouze zajistit a kontrolovat úplný ústup rojavských sil.

Aby generální velení SDF zabránilo dalším masakrům civilního obyvatelstva a etnickým čistkám, vyhovělo požadavku a oznámilo stažení z pohraniční oblasti. Jednotky syrské hraniční stráže začaly zaujímat pozice. I po ústupu v regionu na místě zůstaly regionální sebeobranné jednotky a další bezpečnostní síly.

Navzdory dohodě se střílí dál, tentokrát za účasti asadovců

Tureční okupanti a jejich džihádistické gangy se ovšem ani na jediný den nezastavili. Navzdory splnění všech podmínek ze strany SDF pokračovaly i po uzavření dohody útoky ze vzduchu i země, a to především na jih a západ od Serekaniye směrem k městům Dirbesiye a Til Temir.

Turecké síly obsah dohody pošlapávají a nenechají nevyužitou žádnou příležitost k rozšíření okupační zóny. Tam, kde útočníci postupují v rozporu s dohodami nebo napadají civilní obyvatelstvo, SDF podniká protiútoky v rámci výsostného práva na sebeobranu. Často je přitom podporuje syrská armáda, jež se kvůli tomu opakovaně stala cílem tureckých útoků (a napěti mezi vládními jednotkami a Turky v poslední době značně vygradovalo poté, co nálety syrských vojsk za nejasných okolností zabily v Idlibu nejméně třiatřicet tureckých vojáků, pozn. překl.).

Místní pozorovatelé chápou, jaká je to fraška, když západní politici tlachají o grandiózním úspěchu příměří, případně chválí Turecko za příslib míru. Údajné přerušení palby totiž od počátku není ničím jiným než divadélkem okupantů a imperialistických mocností.

Mírové politické řešení je oproti hrozbě dalších krveprolití samozřejmě žádoucí a emancipační hnutí se snaží prokazovat vůli ke kompromisu. Nadále však probíhá i mobilizace a přípravy k nutné obraně – už jen proto, že právě rozložení pozemních sil zásadně ovlivní výsledky případných jednání.

Mocnosti soupeří, sdílejí ovšem zájem na potlačení rojavské autonomie

S tureckou agresí jsme vstoupili do nové fáze revoluce. Nejrůznější organizace emancipačního hnutí ovšem spekulovaly o mezinárodní kospiraci proti kurdským silám, především rojavské revoluci, dávno před samotným vpádem vojsk. Menší okupační pokusy proti Rojavě i občasné dřívější útoky v jižním Kurdistánu, to vše působilo jako součást téhož dlouhodobého úmyslu.

Nedávno započatá pozemní invaze zřejmě představuje poslední etapu plánu, který nepřátele revoluce připravili již před lety, a o jehož naplnění usilovali jednou pomocí embarga, podruhé skrze politický vliv, jindy přímo vojenskou silou. Válka proti rojavskému demokratickému projektu nezačala devátého října 2019, ale odehrává se bez povšimnutí celá léta, a to na ekonomické, politické i vojenské úrovni.

Chaos, jehož jsme nyní v Sýrii svědky, je jasným projevem toho, co kurdské hnutí někdy nazývá třetí světovou válkou: neexistuje jediná imperialistická mocnost, která by tím či oním způsobem nepůsobila na syrské půdě v rámci soupeření o přerozdělení Blízkého východu.

Jednotlivé kapitalistické mocnosti zde pochopitelně mají protikladné zájmy, sdílejí však strategický zájem na potlačení revoluce. Aktéry působící v regionu lze rozdělit do tří základních skupin: imperialistické mocnosti (Rusko, Spojené státy), síly usilující o udržení stávající situace (místní režimy) a představitelé revoluční demokracie: tedy ženy, mladí lidé, utlačované menšiny, pracující.

Revoluce v severovýchodní Sýrii zastupuje přední demokraticko-revoluční síly celého regionu. Přestože samotné syrské povstání bylo na svém počátku v roce 2011 zadušeno krví, rojavská revoluce je jeho přímým pokračováním. Je sice v zájmu revoluce rozlišovat mezi jednotlivými silami a jejich zájmy, ze strategického hlediska tu však působí pouze dvě fronty: fronta demokraticky socialistická a fronta kapitalistická. Jinými slovy revoluce a kontrarevoluce.

Demokratická federace severovýchodní Sýrie v důsledku představuje největší překážku imperialistické politiky na Blízkém východě. To mimoděk vysvětluje chaotické počínání Trumpovy administrativy. Některé kroky Spojených států sice dost možná nahrají Rusku, dost možná posílí Asadův režim, ale hlavně oslabí revoluci – a o to v první řadě jde.

Amerika, Rusko a Turecko dnes neučiní jediný krok bez vzájemné koordinace. A všechny tři mocnosti se shodují, že revoluční pozice musí být ve vyjednávání o řešení situace v Sýrii oslabena. Není ostatně náhodou, že se turecká agrese odehrává v témž momentě, kdy se komise jmenovaná Organizací spojených národů pokouší dát dohromady novou syrskou ústavu, aniž by do procesu zapojila lid. Osm let trvající krvavý konflikt, který způsobil ekonomickou zkázu a vysídlení velké části populace, má ukončit přerozdělení Sýrie na základě imperialistických zájmů. A vize demokratické federace Sýrie nemá mít do vyjednávání co mluvit.

USA se rojavskou revoluci snaží především využít

Systém demokratického konfederalismu realizovaný v Rojavě má potenciál sjednotit lid a jednou provždy ukončit po staletí uplatňovanou politiku „rozděl a panuj“. Revoluce navzdory imperialistickým snahám posílila své vojenské, ekonomické i sociální struktury, rozvinula vlastní nezávislou diplomacii a stala se silným mocenským faktorem.

V kontrastu k tomu se od počátku syrské občanské války Spojené státy i NATO spoléhají na sunnitské džihádistické skupiny a podporují je diplomaticky, finančně i vojensky. I většina TFSA (Tureckem zaštítěné Svobodné syrské armády, tzn. relativně nové odnože vzbouřenecké FSA užívané nyní Erdoğanem jako postradatelná masa vojáků prvního sledu, pozn. překl.) v minulosti dostávala trénink a výzbroj v rámci rozličných programů amerických tajných služeb.

Ameriku ke změně taktiky a vojenské podpoře kurdského emancipačního hnutí donutilo, že její favorit v podobě FSA (svého času hlavní protiasadovské síly vzniklé v roce 2011 z iniciativy vzbouřených důstojníků syrské srmády, pozn. překl.) utrpěl naprostou porážku. K tomu se přidala hrozba nekontrolovaného vzestupu Islámského státu, jakož i rostoucího vlivu Íránu, Hizballáhu a dalších šiítských sil.

Spojené státy sice podpořily SDF, současně ale doufaly ve vykořistění demokratických sil a kontrolu revoluce, případně její rozbití. Revoluce v severovýchodní Sýrii ale zůstala oddaná svým myšlenkám a veškeré pokusy Ameriky a mezinárodní koalice zmást její směřování zůstaly bez úspěchu. Naopak pokračují pokusy o vyřešení vnitrosyrské situace bez zahraničních aktérů.

Spojené státy se nyní dostaly do slepé uličky, nikdy ovšem nepřestaly pomáhat islamistickým gangům. V srpnu 2016 kupříkladu podpořily tureckou invazi (zahrnující i pochybné žoldnéřské a islamistické jednotky TSFA, pozn. překl.) do severozápadní Sýrie přezdívanou Eufratský štít, maskovanou jako úder proti islamistické syrské opozici.

Samozvaná (vzbouřenecká, pozn. překl.) prozatimní syrská vláda, tedy v podstatě odnož islamistických gangů, je jedinou „reprezentací syrského lidu“, kterou NATO uznalo. Spojené státy nyní ovšem možná začnou pracovat na posílení rozličných sunnitských islamistů i s ohledem na své střednědobé intervenční plány proti Íránu. Ostatně se již dlouho spekuluje o tom, zda ve spolupráci se Saúdskou Arábií nevybudují protiíránskou sunnitskou přeshraniční armádu. I v souvislosti s tím se Američané na jihu Sýrie snažili získat kontrolu nad arabsko-sunnitskými složkami demokratických sil.

Nyní záleží na tom, jaký postoj vůči Íránu zaujme Turecko. Každopádně platí, že se skrze sjednocení většiny džihádistických milic v Sýrii Turecku a Americe podařilo narušit dosavadní rovnováhu regionálních sil. Syrská prozatimní vláda má ve spolupráci s milicemi a exilovými institucemi vytvořit státní strukturu, která bude pro syrský stát představovat výzvu nejenom z hlediska jeho legitimity, ale v blízké budoucnosti zcela jistě i na vojenské rovině.

Současná jednání mezi opozicí a syrskou vládou pod záštitou Organizace spojených národů jsou předurčena k zániku. Ústavní komise je jen dalším divadélkem. Imperialistické mocnosti mají zájem na eskalaci konfliktu a dokud nebude situace odpovídat jejich zájmům, budou pokračovat v politice války a destabilizace.

…a Rusko ani Asad nejsou o nic lepší

Totéž platí i pro Rusko bez ohledu na to, jak moc se snaží hrát roli ochránce syrské suverenity. Hraje na obě strany a využívá Turecko a džihádisty jako nástroj tlaku vůči syrské vládě, aby si z ní postupně vycvičilo věrného poddaného. Jinak řečeno se snaží v konfliktu převzít roli, kterou v minulosti často hrály Spojené státy. S tím ostatně úzce souvisí gradující odklon Turecka od západního mocenského bloku.

Al-Bab, Idlib, Afrín, nyní Girê Spî a Serekaniye: seznam syrských území, jež Rusko prodalo, je dlouhý. I Putin má totiž v úmyslu politicky zlikvidovat revoluci. Ministr zahraničí Lavrov sice hovoří o významu kurdské otázky, ale redukuje ji na kulturní dědictví a právo užívat rodný jazyk. Současně Moskva apeluje na revoluční síly, aby ve vyjednávání se syrskou vládou mluvily pouze za Kurdy a aby z dialogu vyloučily arabskou, asyrskou a turkmenskou část populace Rojavy. Kurdové mají být odbyti malými reformami a jednota lidu rozbita. O zásadních otázkách, jako je místní samospráva a decentralizace syrského státu či spravedlivé rozdělení přírodních zdrojů a bohatství, se s Ruskem ani nemluví.

Přístup syrské vlády a Bašára Asada se může na první pohled jevit pozitivně. Existenci kurdské otázky se konečně dostalo uznání a zdá se, že jsou obě strany otevřené jednání. Jenže dialog nadále závisí na postoji Ruska.

Od roku 2012 samospráva dělala vše pro to, aby spolu s vládou nalezla řešení k demokratizaci státu a ukončení války. Podtext většiny prohlášení z Damašku je ovšem stále stejný: režim volá po poslušnosti Rojavy. Oslabení revoluce tureckým režimem hraje Asadovi do karet. Hlavní otázka tkví v tom, zda syrská vláda konečně projeví prozíravost a bude hledat řešení v zájmu všech syrských občanů, nebo zda ji zaslepí šovinismus a bude trvat na zachování statu quo z období před rokem 2011. Dříve či později bude ovšem muset uznat, že Turecku jde o něco zcela jiného než deklarovaný boj s terorismem: a to o dlouhodobou okupaci a přeměnu Sýrie v satelitní stát.

Boj pokračuje

Severosyrská revoluce je v ohrožení. Každá krize s sebou však přináší nové možnosti. Všechny zainteresované strany se sice emancipační hnutí snaží zničit, přesto z války můžeme vyjít jako vítězná síla. Vždyť dnes nyní poprvé od doby, kdy si Blízký východ před sto lety rozporcovali imperialisté, Kurdové, Arabové, Asyřané, Turkmeni a další národy společně bojují proti fašismu. To samo o sobě představuje ohromný krok vpřed. Přes pět milionů lidí žije sedm let v systému demokratické samosprávy, jejíž myšlenky se na Blízkém východě šíří všemi směry.

Každá revoluce balancuje na tenké hraně mezi novými vítězstvími a naprostým zánikem. Je důležité neztrácet naději a chopit se nových příležitostí, i když s sebou nesou nebezpečí. Čím lépe se nám podaří zorganizovat a rozšířit odpor v Sýrii i po světě, tím spíše jako mezinárodní hnutí ovlivníme výsledek války. Doposud se nám podařilo s každým bojem posílit. Zářným příkladem je boj o Kobani, na nějž navázalo vítězství v Baghúzu a zničení chalífátu. A v další vítězství snad proměníme i současný boj.

Globální hnutí odporu může místní revoluci proměnit v rozhodující sílu. Není sice v pozici, kdy může válku zastavit, ale je hráčem, který odhaluje, napadá a poškozuje politiku mocných. Každodenní odpor v zemích imperialistů posiluje pozici revoluce ve vyjednávání. Pokud dokážeme sjednotit boj obyvatel Rojavy s celosvětovým hnutím odporu, plány elit vyjdou vniveč a revoluce zvítězí.

Válka nekončí a boj pokračuje. Špinavá politika velmocí a jejich spolupráce s tureckým režimem nesmí zůstat nepotrestána. Z Demokratické federace severovýchodní Sýrie zdravíme všechny, kteří nám v uplynulých týdnech a měsících vyjádřili podporu v ulicích a kteří nepřestávají kritizovat cynismus mezinárodní politiky. Ač by se mnohým zamlouval opak, revoluce nekončí, ale teprve začíná. A zvítězí.


Z původního textu „Imperialist Plans, Diplomatic Games, Revolutionary Resistance – A Snapshot of the Turkish Invasion into Rojava“ zveřejněného na webu Internationalist Commune přeložil Výbor na obranu revoluce v Rojavě. Článek prošel krácením a stylistickou úpravou.

Originál najdete zde: https://internationalistcommune.com/imperialist-plans-diplomatic-games-revolutionary-resistance-a-snapshot-of-the-turkish-invasion-into-rojava/

Uplynuly dva roky od začátku turecké okupace Afrinu

V neděli 19. ledna jsme si na pražském Žižkově připomněli druhé výročí turecké invaze do syrského regionu Afrín, který se rozkládá na západě poloautonomní oblasti známé obecně jako Rojava. Ta poslední roky uváděla do praxe v oblasti nevídaný experiment zdola organizované demokratické společnosti usilující mimo jiné o osvobození žen a ekologicky šetrné hospodářství.

Protestujeme proti lhostejnosti světa tváří v tvář tomu, že turecký autoritářský a nacionalistický režim zabíjí jak naději na rozvoj projektu severosyrské samosprávy, tak ženy a muže z oddílů Syrských demokratických sil (SDF), kteří svou odvahou a nezdolností přispěli k vojenské porážce takzvaného Islámského státu. To, že je Turecko stále naším takzvaným spojencem v rámci NATO, pokládáme za vrchol drzosti a cynismu.

Od počátku turecké okupace v Afrínu řádí islamistické a žoldnéřské milice. Podle údajů Rojava Information Center má invaze k začátku ledna na svědomí 543 mrtvých civilistů, na 700 případů mučení a kolem 6000 únosů či protiprávních zatčení. 3300 lidí se stále pohřešuje. Až 300 tisíc obyvatel Afrínu uprchlo před tureckými vojáky a Tureckem vycvičenými a placenými džihádisty. Zhruba 160 tisíc z nich dodnes přežívá v uprchlických táborech v regionu Shehba sousedícím s Afrínem.

Vyjadřujeme solidaritu s lidmi trpícími v důsledku turecké agrese, z nichž mnozí přišli o příbuzné či domovy, případně museli z regionu či celé Sýrie uprchnout. Dlouhodobě požadujeme, aby se politici přestali vyhýbat zodpovědnosti a zasadili se o uvalení sankcí proti tureckému režimu. Dokud se tak nestane, poneseme coby členská země NATO spoluvinu za utrpení tisíců civilistů a systematické porušování mezinárodního práva.

Biji berxwedana Rojava!

#Riseup4Rojava

Žižkovské ulice změnily jména. Nově připomínají oběti turecké invaze do Sýrie

V noci z pátku na sobotu Výbor na obranu revoluce v Rojavě (VORR) symbolicky přejmenoval šest pražských ulic. Ty nyní nesou jména lidí zabitých při invazi Turecka a jím podporovaných džihádistických milicí do oblasti severní Sýrie, obecně známé jako Rojava. VORR se přelepením původních názvů ulic připojil k mezinárodnímu dni solidarity s rojavským odporem proti autoritářství, fanatismu a rozpínavému nacionalismu tureckého režimu.

„Přelepili jsme názvy žižkovských ulic, protože cítíme smutek a hněv tváří v tvář tomu, jak mocenské čachry a tanky zadupávají do země ojedinělý pokus o zbudování radikálně-demokratické společnosti na Blízkém východě za tichého přihlížení Západu. Ulice nyní nesou jméno zavražděné progresivní kurdské političky Hevrin Chalaf či mezinárodních dobrovolnic a dobrovolníků padlých po boku kurdských milic YPG a YPJ,“ vysvětluje za VORR Adéla Mračková.

Akce je ovšem v první řadě věnována památce těch, jejichž jména do západních médií nikdy neproniknou. „Kvůli turecké okupaci rojavského území zahynul bezpočet místních z řad obránců i civilistů. Statisíce lidí musely uprchnout ve strachu z náletů a zvěrstev páchaných žoldnéřskými a islamistickými skupinami, jež Turecko – přestože je stále členskou zemí NATO – používá jako postradatelné oddíly prvního sledu,“ dodává Mračková.

VORR zformovala ke konci zimy 2018 široká koalice pražských autonomně-levicových skupin. Organizace zaštítila největší demonstrace proti turecké invazi do Sýrie a spustila mimo jiné kampaň pod heslem „Dovolená? Určitě ne v Turecku“. VORR dlouhodobě apeluje na české vládní představitele, aby znemožnili vývoz zbrojního materiálu do Turecka a zasloužili se o prosazení politických a ekonomických sankcí na mezinárodní úrovni. Kromě toho hájí ideje uváděné do praxe v Rojavě, jako je demokracie zdola, ženská emancipace, etnická a náboženská tolerance či ekologie.

Rada žen severní a východní Sýrie představila zprávu o tureckých válečných zločinech a seznam požadavků

Rada žen severní a východní Sýrie představila zprávu o válečných zločinech spáchaných během probíhající invaze do severní Sýrie, jíž se členská země NATO, Turecko a jeho islamističtí spojenci dopustili v rozporu s mezinárodním právem. V něm tvrdí, že spáchaná agrese je synonymem genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. V následujícím textu předkládáme seznam porušení lidských práv, která zmiňují, a jejich požadavky.

Continue reading

Solidaritu s Rojavou! Otevřená výzva ekologických a demokratických organizací.

My, organizace, které zajišťujeme ekologickou a demokratickou budoucnost odsuzujeme válku, která byla jednostranně vyhlášena Tureckou vládou v severovýchodní Sýrii. Tato válka nemá absolutně žádné legitimní odůvodnění. Je to zločin, který vážně zhoršuje válečnou situaci v regionu. 

Tato agrese má jako cíl zničit demokratické úspěchy Kurdů, Asyřanů, Arabů a ostatních lidí, kteří spolu žili v míru v severovýchodní Sýrii. V roce 2012 v Rojavě, převážně kurdském regionu v rámci Sýrie, započaly osvobozovací procesy, které se rychle rozšířily do ostatních částí, to mělo za následek porážku teroristického Islamského státu (IS). Jejich samosprávný model se nazývá “demokratická autonomie” a je založen na osvobození žen, přímé demokracii, ekologických principech a etnické a náboženské diverzitě. Je to zdaleka nejdemokratičtější region Sýrie, po osmi letech války s katastrofálními následky. Tento region musí být chráněn všemi lidmi a organizacemi po celém světě, pokud se má zachovat příležitost pro demokratickou změnu v Sýrii. 

První dny útoků, které pořád trvají, prokázaly, že Turecké síly záměrně cílí na civilisty a jejich živobytí. Vodovodní zařízení, vodní přehrady, elektrárny, nemocnice a další  inženýrské sítě byly zničeny. Přírodní prostředí, na kterém jsou lidské společnosti závislé, je těžce narušeno vzdušnými a dělostřeleckými útoky. Desítky organizací, které pracují pro ekologický, demokratický život zproštěný od rodového útlaku, některé založené v mezinárodní spolupráci nebo ve spolupráci s neziskovým sektorem, jsou také v ohrožení. Znovu jsme svědky toho, že válka je zločin proti lidskosti a přírodě. 

Lidé severovýchodní Sýrie odolávají invazi a pokusům měnit demografii regionu všemi způsoby, kterými to jde. Mezi jejich snahami se bránit, a militantní mocí členského státu NATO je ale obrovská nerovnováha. Role, kterou sehrálo USA, když vyklidilo prostor pro Turecko v této brutální válce je víc než hanebná. Všechny Západní státy, Rusko a jiné státy v regionu si také zasluhují vážnou kritiku. 

Pokud se válka Turecké vlády v severovýchodní Sýrii, která je jasným příkladem porušení mezinárodního práva nezastaví, bude mít katastrofální následky a nevyřeší žádné z problému regionu, spíše je zhorší. Vyzýváme mezinárodní organizace a vlády, které tvrdí, že jsou demokratické, aby vystupovaly proti této válce a uplatňovaly sankce, včetně těch hospodářských.

Vyzýváme dále všechny demokratické a ekologické, malé i velké organizace občanské společnosti, aby užily svuj vliv pro obyvatele severovýchodní Sýrie, aby se připojily a organizovaly veřejné demokratické akce, odsoudily Tureckou agresi a požadovaly, aby politici okamžitě podnikli kroky k zastavení této brutality proti demokracii a přírodě.

Vyzýváme vás k solidaritě – a jsme solidární – s lidmi v Rojavě a severovýchodní Sýrii.

12.10. 2019

Kontakt pro podporu této výzvy:

mehdiplo@riseup.net (Ekologické hnutí Mesopotamie) 

Continue reading

Ne turecké invazi! Mezinárodní mobilizace proti okupaci Rojavy!

Mezinárodní den akcí proti turecké invazi

FB událost: ZDE


Ve čtyři hodiny odpoledne, 9. října 2019 zahájila turecká okupační vojska společně se svými islamistickými spojenci útok na osvobozená území v severní Sýrii.

Přesně ve čtyři hodiny odpoledne se na hlavy lidí v městech a vesnicích začaly sypat bomby. Džihádistické milice zahájily pod vedením turecké armády svůj postup a pokusily se proniknout do pohraniční oblasti. Turecko mluví o „vojenské operaci“, jejímž cílem je „zajistit bezpečnost hranice“ a vytvořit tzv. mírový koridor, ale ve skutečnosti nejde turecké armádě a jejím džihádistickým žoldákům o nic menšího, než o okupaci území na syrsko-turecké hranici, jehož obyvatelstvo tvoří z naprosté většiny Kurdové. Režim v Ankaře mluví o „boji proti terorismu“ a zdůrazňuje, že jeho útočná válka není namířená proti civilnímu obyvatelstvu. Nicméně nerozlišující bombardování civilních usedlostí, rabování a masové deportace statisíců lidí, svévolné popravy a brutální únosy stovek civilistů hovoří o něčem jiném. Čím déle válka v severní Sýrii trvá, tím je jasnější, jaké jsou Erdoganovy záměry: etnické čištění prováděné násilným vyháněním milionů lidí a dlouhodobá demografická proměna celého regionu.

Ve stínu občanské války se na severu Sýrie posledních sedmi let dařilo revolučnímu a demokratickému sociálnímu projektu, který byl od samého počátku trnem v oku jak regionálním mocnostem, tak imperialistickým státům. Společnostem severní Sýrie se podařilo vytvořit svou vlastní samosprávu a oázu míru, která byla založená na rovném soužití všech skupin tamní populace, osvobození žen, ekologickém hospodářství a radikální demokracii. Demokratická federace severní Sýrie se stala živoucím příkladem mírové a demokratické budoucnosti Blízkého východu, daleko od dnešního despotismu a cizí nadvlády. Konečně, lidové obrané síly severovýchdoní Sýrie, Syrské demokratické síly, úspěšně rozdrtily poslední zbytky Tureckem podporovaného chalífátu Islámského státu.

Dnes, spolu s tureckou okupační armádou jsou opět na postupu i islamistické milice, které tvoří bojovníci Islámského státu a Al-Kajdy, a které rozsévají teror a utrpení. Státy mezinárodní koalice, především Spojené státy, vydláždily koordinovaným stažením svých sil cestu turecké agresi. Své bývalé spojence odsoudily k záhubě a obětovaly obyvatele severovýchodní Sýrie svým špinavým zájmům. Tyto státy se rozhodly zavřít oči před tím, jak Turecko a jeho džihádističtí spojenci páchají pomocí zbraní NATO genocidu.

Nebudeme mlčky stát a přihlížet masakru, který právě probíhá. Jen široké a vytrvalé protiválečné hnutí zastaví tuto válku. Stejně, jako když lidé vyšli do ulic proti válce ve Vietnamu, nebo invazi do Iráku v roce 2003, musí se i nyní, tváří v tvář tureckému barbarství, ozvat lidské svědomí.

1. listopadu 2014 se miliony lidí na celém světě zúčastnily demonstrací vyjadřujících solidaritu s hrdinným odporem města Kobanê. Nechť je letos 2. listopad globálním dnem akcí proti turecké invazi, nechť se zastaví běžný život. Zapojte se do nápaditých a různorodých akcí občanské neposlušnosti, demonstrací a vyjděme společně do ulic a do veřejného prostoru.

Dokud pokračuje zabíjení, musí pokračovat také odpor.

#RiseUp4Rojava

VÍCE INFO BRZY!

Připojte se k fotokampani #NeTureckeInvazi!

Ve středu 9. října zahájila turecká armáda a Tureckem podporované džihádistické milice nevyprovokovaný útok na území Autonomní správy severní a východní Sýrie (známé jako Rojava). Od té doby bylo zabito až 120 civilistů, včetně žen a dětí. Své domovy muselo opustit více než 300 tisíc lidí, kteří nyní přežívají v nevyhovujících podmínkách, často bez zajištění základních potřeb jako je pitná voda, dostatečná strava a lékařská péče. Ve čtvrtek 17. října sice dojednal americký viceprezident Mike Pence s Erdoganem pětidenní příměří, turecká armáda a zejména Tureckem placení islamističtí žoldáci ale klid zbraní nedodržují. Příměří vyprší dnes, v úterý 22. října. Lze očekávat, že se boje opět naplno rozhoří. Kurdsko-arabské Syrské demokratické síly stojí proti ohromné přesile druhé největší armády v NATO, proti které nemají dlouhodobě šanci. Barbarské řádění tureckého státu je třeba zastavit!

Oceňujeme, že vláda po zdlouhavém přešlapování pozastavila vývoz zbraní do Turecka, stejně jako to, že Poslanecká sněmovna odsoudila tureckou invazi jako porušení mezinárodního práva a vyzvala premiéra Babiše k tomu, aby na půdě Evropské unie prosazoval sankce proti Turecku. Dosavadní opatření ovšem Erdogana ke stažení ze severní Sýrie nepřiměla. Je proto třeba přitvrdit!

Vyzýváme vládu a další činitele a politiky, aby se aktivně zasazovali o prosazení následujících cílů:

1️⃣ okamžité vyhlášení bezletové zóny nad severní Sýrií Radou bezpečnosti OSN,
2️⃣ kromě uvalení ekonomických sankcí na Turecko vyloučení Turecka z Evropské celní unie,
3️⃣ suspendování (nebo rovnou ukončení) členství Turecka v NATO,
4️⃣ nalezení a vyhoštění agentů tureckých tajných služeb z EU,
5️⃣ obžalování Erdogana za válečné zločiny a jeho postavení před mezinárodní soud.

Pomozte nám tlačit na českou vládu! Zapojte se do kampaně „Ne turecké invazi“! Čím více nás bude, tím větší je šance, že dosáhneme našich požadavků.

❓Jak se do kampaně zapojit? Je to jednoduché:

1️⃣ Vezměte papír a fix, napište na něj #NeTureckeInvazi.
2️⃣ Vyfoťte se s papírem s hashtagem (čeká-li vás např. pracovní cesta do Turecka, zvažte, zda si nezakrýt obličej).
3️⃣ Pošlete nám fotografii (ve zprávě naší facebookové stránce nebo mailem na rojava-info@riseup.net).

My následně fotografie zveřejníme na naší facebookové stránce. Vždy přitom označíme předsedy koaličních stran a ministra zahraničí (Andrej Babiš, Jan Hamáček, Tomáš Petříček – ministr zahraničí České republiky).

Sdílejte! Dejte o kampani vědět svým přátelům!

#NeTureckeInvazi #RiseUp4Rojava

Přímá akce před tureckou ambasádou

23. prosince 2018 v odpoledních hodinách jsme provedli přímou akci před budovou patřící tureckému velvyslanectví v ČR.

Přes plot této budovy jsme naházeli několik dýmovnic v barvách kurdských jednotek YPG a YPJ, které diktátor Erdogan vykresluje jako teroristické. Skutečným teroristou je ovšem právě turecký stát.

Ať už jde o nevyprovokovaný útok na oblast Afrín, ze které v důsledku turecké invaze muselo prchnout více než 160 tisíc lidí, nebo o neustálé porušování lidských práv v Turecku. Česká politická reprezentace, která ještě nedávno, v době takzvané „uprchlické krize“, kurdské jednotky používala jako příklad „lidí, kteří neutíkají, ale bojují“, dnes mlčí, a to i přes to, že v tureckém vězení sedí za podporu právě těchto jednotek dva čeští občané – Markéta Všelichová a Mirko Farkas.

Erdogan si nezaslouží červené koberce, ale soud za válečné zločiny. Turecko není obchodní partner ani „demokratická země“. Odmítáme se obracet zády k našim kurdským spojencům, kteří za nás bojovali a umírali v bitvách proti takzvanému Islámskému státu.

Uvědomujeme si, že pár zapálených dýmovnic politiku fašistického Turecka nezmění, doufáme ale, že tímto symbolickým aktem nesouhlasu přitáhneme k činům tureckého režimu alespoň nějakou pozornost, a že inspirujeme ostatní, kterým není osud Rojavy lhostejný, k podniknutí akcí na její obranu – udělat cokoliv je v aktuální situaci rozumnější než nedělat nic.

23. prosince 2018 v Praze

Afinitní skupina Acta Non Verba

Výbor na obranu revoluce v Rojavě

Odkazy: