V neděli 19. ledna jsme si na pražském Žižkově připomněli druhé výročí turecké invaze do syrského regionu Afrín, který se rozkládá na západě poloautonomní oblasti známé obecně jako Rojava. Ta poslední roky uváděla do praxe v oblasti nevídaný experiment zdola organizované demokratické společnosti usilující mimo jiné o osvobození žen a ekologicky šetrné hospodářství.
Protestujeme proti lhostejnosti světa tváří v tvář tomu, že turecký autoritářský a nacionalistický režim zabíjí jak naději na rozvoj projektu severosyrské samosprávy, tak ženy a muže z oddílů Syrských demokratických sil (SDF), kteří svou odvahou a nezdolností přispěli k vojenské porážce takzvaného Islámského státu. To, že je Turecko stále naším takzvaným spojencem v rámci NATO, pokládáme za vrchol drzosti a cynismu.
Od počátku turecké okupace v Afrínu řádí islamistické a žoldnéřské milice. Podle údajů Rojava Information Center má invaze k začátku ledna na svědomí 543 mrtvých civilistů, na 700 případů mučení a kolem 6000 únosů či protiprávních zatčení. 3300 lidí se stále pohřešuje. Až 300 tisíc obyvatel Afrínu uprchlo před tureckými vojáky a Tureckem vycvičenými a placenými džihádisty. Zhruba 160 tisíc z nich dodnes přežívá v uprchlických táborech v regionu Shehba sousedícím s Afrínem.
Vyjadřujeme solidaritu s lidmi trpícími v důsledku turecké agrese, z nichž mnozí přišli o příbuzné či domovy, případně museli z regionu či celé Sýrie uprchnout. Dlouhodobě požadujeme, aby se politici přestali vyhýbat zodpovědnosti a zasadili se o uvalení sankcí proti tureckému režimu. Dokud se tak nestane, poneseme coby členská země NATO spoluvinu za utrpení tisíců civilistů a systematické porušování mezinárodního práva.
Biji berxwedana Rojava!
#Riseup4Rojava