Dvaatřicátým důvodem, proč stíhat tureckého diktátora Erdoğana, je smrt třiceti žen, jež zemřely v říjnu 2015 při bombovém útoku na účastníky demonstrace prokurdské Lidově demokratické strany (HDP) v Ankaře.
10. října 2015, zhruba tři týdny před volbami, se v tureckém hlavním městě Ankaře konala pod heslem „Práce, mír a demokracie“ demonstrace, na níž se příznivci levicových stran a odboráři vymezovali proti eskalaci konfliktu mezi tureckým státem a Stranou kurdských pracujících (PKK). Současně rostlo napětí i doma a nacionalisté napadali levicovou prokurdskou stranu HDP. V deset dopoledne před ankarským vlakovým nádražím vybuchly dvě nastražené bomby, zabily přes sto lidí a pět set zranily.
Stát z útoku napřed podezíral jak tzv. Islámský stát, tak PKK a další kurdské revoluční skupiny. Jeden ministr za AKP dokonce naznačoval, že útok na sebe spáchala samotná HDP, aby získala volební hlasy. Levicová opozice naopak obviňovala vládu, že rozněcuje násilí a poukazovala na to, že nejde zdaleka o první bombový útok, při kterém umírali hlavně její sympatizanti. Z druhé strany atmosféru rozvířil moderátor státní televize, když naznačoval, že oběti z řad demonstrantů nebyly nevinné. Později se omluvil, že šlo o nedorozumění.
V obavách z dalších útoků se rušily předvolební akce a průvody, opozice naopak demonstrovala – jak proti vražednému útoku, tak proti vládě. PKK krátce po atentátu oznámila klid zbraní s tím, že by tak pravděpodobně učinila nezávisle na masakru v zájmu klidného průběhu voleb. Žádné příměří ale v praxi nenastalo.
Stíhaných bylo nakonec šestatřicet zřejmých sympatizantů tzv. Islámského státu. Devět dostalo doživotí, dalším soud uložil tresty kolem deseti let vězení.
- İdil Güneyi – 52letá inženýrka tureckých železnic, činitelka ankarských železničářských odborů a matka jednoho dítěte.
- Gülhan Karlı Elmascan (25 let) – učitelka, členka nezávislých pedagogických odborů.
- Elif Kanlıoğlu (20 let) – studentka.
- Meryem Bulut (70 let) – funkcionářka a členka levicové opoziční HDP. Její vnuk zahynul o rok dříve v bojích s tzv. Islámským státem v iráckém Sindžáru.
- Ayşe Deniz – členka HDP.
- Berna Koç (26 let) – odborářka a levicová aktivistka. Toho času pracovala jako uklízečka a chtěla začít studovat vysokou školu.
- Fatma Esen – členka HDP, matka dvou dětí.
- Gülbahar Aydeniz – členka mládežnické sekce Republikánské lidové strany (opoziční středolevicové strany založené Atatürkem).
- Aşak Sidar Çevik – studentka Fakulty civilního inženýrství soukromé univerzity v Ankaře.
- Nilgün Çevik (41 let) – teta Aşak Sidar Çevik, matka tří dětí.
- Sezen Vurmaz – státní úřednice z jihovýchodního Turecka. Na průvodu byla s patnáctiletou dcerou. Ta, oproti své matce, zranění způsobené výbuchem přežila.
- Kübra Meltem Mollaoğlu – volební kandidátka HDP, matka dvou dětí.
- Sarıgül Tüylü (35 let) – členka HDP, matka dvou dětí.
- Dilan Sarıkaya (22 let) – studentka archeologie, členka marxisticko-leninistické Strany práce (EMEP).
- Emine Ercan (55 let) – členka EMEP, matka dvou dětí.
- Seyhan Yaylagül (46 let) – matka dvou dětí, na manifestaci přijela z jihotureckého Kahramanmaraşu.
- Ebru Mavi (20 let) – studentka chemie na Ankarské univerzitě.
- Azize Onat – členka HDP.
- Dicle Deli (17 let) – studentka.
- Leyla Çiçek (23 let) – členka HDP.
- Şebnem Yurtman (23 let) – studentka, členka a funkcionářka Strany práce.
- Şirin Kılıçalp (34 let) – učitelka turečtiny na střední škole, herečka ženského divadla v Istanbulu.
- Gözde Arslan – členka mládežnické sekce opoziční Republikánské lidové strany. Pocházela z města Malatya v jihovýchodním Turecku.
- Aycan Kaya (42 let) – spolupředsedkyně HDP v istanbulské čtvrti Üsküdar, matka čtyř dětí.
- Sevgi Öztekin (51 let) – žena původem z Ankary.
- Fatma Karabulut (43 let) – členka HDP ze čtvrti Üsküdar v Istanbulu, matka.
- Necla Duran (30 let) – účastnice pochodu, členka místního komunitního sdružení.
- Fatma Batur – spolupředsedkyně HDP v jihotureckém městě Alanya, matka dvou dětí.
- Sevim Şinik – další demonstrující původem z Alanye.
- Bedriye Batur – neteř Fatmy Batur, matka tří dětí.