Pětadvacátým důvodem, proč stíhat tureckého diktátora Erdoğana, je vražda devětatřicetileté političky Berjin Demirkaya, které se dopustila turecká armáda v únoru 2016 ve městě Cizre v jihovýchodním Turecku.
Berjin Demirkaya se narodila roku 1977 v tureckém regionu Erzurum. V osmadvaceti letech se stala zakládající členkou pobočky levicově-demokratické Strany demokratické společnosti (DTP) v městečku Tekman. Berjin překonávala patriarchální předsudky z feudálních časů a svou prací přesvědčovala společnost. Dotýkala se jí především témata týkající se situace žen. Berjin se zaměřovala na ženská studia a angažovala se v takzvaném Kongresu svobodných žen (KJA).
Poté, co pracovala v Muş, Mersin a Diyarbakıru, se přesunula do Cizre, většího města na jihovýchodě Turecka nedaleko turecko-syrsko-irácké hranice, známého smrtelným napětím mezi tureckým režimem a kurdským emancipačním hnutím. Berjin si město zamilovala a zůstala tu i poté, co zde roku 2014 – paralelně se slavnou bitvou o severosyrské Kobane mezi rojavskými milicemi a tzv. Islámským státem – vypukla další protiturecká vzpoura.
Na začátku roku 2015 v Cizre probíhaly střety, kurdskou vzpouru se snažila potlačit armáda. Platil zákaz vycházení, v ulicích i domech se střílelo. Jednatřicet civilistů, a to včetně raněných a dětí, se ukrývalo ve sklepení opuštěné budovy. Mezi nimi i Berjin, jejíž organizace KJA byla tou dobou zakázána. Všichni zde zemřeli za ne zcela známých okolností. Zdravotníci po dlouhých dnech odnesli pouze spálená těla. Místní nemocnice požadovala, aby byly provedeny pitvy, úřady to odmítly.
Švýcarští forenzní experti při zkoumání ostatků na místě odhalili kus kovu odpovídající zbrojním slitinám. Z výskytu kovů, samotných ostatků i způsobu, jakým byla těla spálena, usuzují, že přinejmenším část mrtvých někdo zastřelil a následně se je pokusil spálit. Armádní operace v Cizre vzbuzují v Turecku i v mezinárodním měřítku hluboké podezření: při vlně násilí zemřelo nejméně 137 lidí. Místní nalézali spálená mrtvá těla i po dvou letech. Mnozí uvádějí, že jde o civilní oběti řádění armády, která se po sobě prý snažila zametat stopy.
Celkově si snaha Turecka vytlačit z jihovýchodních měst kurdské militanty jen při střetech kolem roku 2015 vyžádala nejen stovky mrtvých na obou stranách, ale především množství civilních obětí. K „incidentům“ v Cizre byla vznesena stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Ten ji ale v únoru 2019 zamítl s tím, že se ještě nevyčerpaly možnosti opravných prostředků přímo v Turecku.