Čtrnáctým důvodem, proč stíhat tureckého diktátora Erdoğana, je vražda třiačtyřicetileté Asye Yüksel, jíž se dopustila turecká armáda v únoru 2016 ve městě Cizre v jihovýchodním Turecku.
Asya Yüksel se narodila v roce 1973 v okrese Uludere v provincii Şırnak. Vdala se v mladém věku a vychovala dvě děti. Bylo jí teprve 22, když její manžel zemřel kvůli nehodě v práci. V roce 2005 se Asya zapojila do aktivit Demokratické lidové strany (DEHAP) v Uludere. Asya, která se později věnovala boji za ženské osvobození, byla v Şırnaku politicky aktivní ve straně až do roku 2011. Asya dlouhodobě podporovala ženy v oblasti Siirt a Batman a v roce 2015 se stala spolupřededsedkyní Lidového shromáždění v Cizre. Jelikož byla sama provdána v mladém věku, byl jednou z prvních věcí, o něž se v úřadu zasadila, zakáz domluvených dětských svateb. Při vojenských střetech také pomáhala rodinám a pečovala o zraněné. Asya Yüksel přišla o život v jednom ze sklepů při masakru v Cizre.
Poté, co bylo ukončeno příměří mezi tureckým státem a Kurdskou stranou pracujících (PKK), obklíčila turecká armáda počátkem září 2015 město Cizre v provincii Şırnak v jihovýchodním Turecku. Součástí operace proti Hnutí vlastenecké revoluční mládeže (YDG-H) navázané na PKK bylo zářijové vyhlášení časově neomezeného, celodenního zákazu vycházení (zákaz trval od 4. do 11. září). Znovu byl zákaz vycházení ve městě nařízen 14. prosince (v tomto případě byl zrušen až po 78 dnech, 11. února). Při vojenské operaci proti mládeži vyzbrojené ručními zbraněmi a zápalnými lahvemi turecká armáda v rezidenčních čtvrtích města nasadila těžkou vojenskou techniku včetně tanků a leteckého bombardování.
Mezi 7. a 12. únorem 2016 zemřelo 137 lidí ve sklepech tří budov. Několik lidí ze sklepů se předtím telefonicky pokoušelo získat pomoc od strany HDP, médií a dokonce Evropského parlamentu. Oznámili, že ve sklepech se schovalo několik přeživších a také, že je tam několik lídí, kteří útok nepřežili. Také oznámili, že turecká armáda vybombardovala budovu, ve kterém se nachází a požádali okamžitou zdravotní pomoc. Bohužel žádné pomoci se lidem uvězněným ve sklepech nedostalo. Všichni přeživší byli krutě zmasakrováni. Turecké jednotky do sklepů nalily benzín a všechny upálily zaživa.
Turecko neumožnilo vyšetřování případu a zabránilo ohledání místa ze strany pozorovatelů OSN. Těla zavražděných byla odvezena a sklepy byly zavezeny sutinami. Později na místě masakru stát nechalo postavit několik panelových domů, aby se tu zabránilo vzpomínání na to, co se na místě stalo.